Venezuela, stát jenž jako první na světě zavedl model socialismu 21. století. Mělo se jednat o úspěch vlády Huga Cháveze. Otázkou je, zda se o úspěch skutečně jedná. V dnešním článku se zaměřím na výhody a nevýhody tohoto systému a přidám můj osobní pohled na tento model socialismu.
Je důležité si nejdříve připomenout, proč se vůbec Hugo Chávez odhodlal tento nevyzkoušený model uvést v praxi, a proto abychom to pochopili si musíme krátce říct něco o životě tohoto muže. Narodil se ve stejném roce jako Angela Merkelová, byl vychováván v chudé rolnické rodině a zcela pochopitelně se ve své politické kariéře zaměřil právě na vrstvu nejnižší. H. Chávez se stal poprvé prezidentem v roce 1999 a zůstal jím až do své smrti v roce 2013. Byl levicovým politikem - člen Venezuelské sjednocené socialistické strany (PSUV). Během doby úřadování této strany a tohoto politika bylo vydáno spoustu kontroverzních zákonů, dekretů a byl také zaveden již zmínění socialistický model 21. století.
Tento nově vytvořený socialismus, speciálně pro 21. století, byl utvořen za účelem vyvarování se chyb socialismu aplikovaného v minulém století a přizpůsobení se na současné podmínky.
Co tento systém přinesl dobrého? Tak především extrémní chudoba poklesla o více než 72 %, dětská úmrtnost klesla o 1/3, přístup k pitné vodě stoupl z 80 na 92 %, přístup k sanitaci (koupel, sprcha,…) stoupl z 62 na 82 %, od roku 1998 do začátku roku 2009 vzniklo ve Venezuele 2,9 milionu nových pracovních míst a počet praktických lékařů se více než zdvanáctinásobil. Když přejdu k negativním důsledkům socialismu 21. století určitě bych našel mnohem víc než jsem zde vypsal, ale pro přehledný a stručný článek není potřeba uvádět více než 5 příkladů - p
otraviny jsou od roku 2016 běžně na příděl, je nedostatek téměř všeho, včetně toaletního papíru a základních potravin, enormní nárůst kriminality, loupeží a vražd v chudinských čtvrtí, v hlavním městě Venezuely míra vražd patří mezi nejvyšší na světě, režim se sice snažil pomoci chudým, utratil při tom ale mnohem více, než si mohl dovolit a na závěr uvedu obrovskou míru inflace, dosahující 64%, což je bezkonkurenčně nejvyšší číslo v Latinské Americe. Nejen tohle, ale mnoho dalšího se skutečně odehrává ve Venezuele - posilující autoritářský systém, spřízněnost s Kubánským režimem,...
Osobně si nemyslím, že to H. Chávez a jeho nástupce, současný prezident Venezueli N. Maduro, mysleli špatně. Avšak realizovat nějaký politický model vyžaduje politickou praxi a tu tento model neměl. V současné době už jí má, a proto s trochou nadsázky můžeme říct, že se jedná o utopistický projekt, o kterém si myslím, že si další zavedení v jiných zemích nezaslouží. Na druhou stranu je dobře, že se lidem zlepšily některé životní podmínky, otázkou však zůstavá, zda by tak nenastalo i kdyby tento model zaveden nebyl...
Tomáš Michalko
Autor je studentem střední školy