Téma, které už několik dní hýbe českým mediální prostorem. Řeč je o předvolební koalici KDU-ČSL a STAN. Proč koalice vůbec vznikla? Proč Starostové odmítli jít na kandidátky a upřednostnili koalici? Pomohla česká média této nešťastné situaci? Jaký celou dobu byl a jaký celou dobu je můj postoj ke koalici? Nejen o tom v dnešním článku.
Koalice na své webové stránce uvádí, že jejím smyslem je lidem dát možnost volit tzv. klidnou třetí sílou, která nám nabízí pro-evropský směr, dodržování principu subsidiarity (
rozhodování ve veřejných záležitostech se má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy) a podporu venkova. Těch témat je zcela nepochybně více, ale pro příklad uvadím jen ty, které jsou primárně preferovány pouze těmito dvěma politickými subjekty. Může se zdát jako nepříliš dobrý nápad, že strana s téměr 100 letou historií se spojí s mladým liberálním hnutím, ale opak může být pravdou. Politické subjekty se mohou vzájemně doplňovat například tím, že Starostové do koalice přinesou nový motivační duch, který může lidovce povzbudit, avšak to by tu nesměl být problém s volebními klauzulemi, které jsou v této zemi nastaveny na maximální možné hranici (nastavit vyšší hranici pro vstup do PSP ČR je dle ústavního soudu již v rozporu s ústavou). Ale tématu klauzulí se dnes zabývat nebudu, to nechám na příště. Koalici by totiž nečekal jen problém přehoupnutí se přes 10% hranici, ale čekala by na ní další hrozba. Psychologický tlak ze strany veřejnosti a médií, přestože potenciál překročení volební klauzule je okolo 15%. Část veřejnosti se může obávat, že v případě neúspěchu koalice a nepřekročení potřebné hranice hrozí propadnutí přibližně půl milionu hlasů ve prospěch stran, které budou mít procent nejvíce, což je v tomto případě Andrej Babiš a jeho hnutí.
Starostové původní nabídku jít na kandidátku odmítli a sami čelní představitelé tohoto hnutí trvali na tvrzení, buď koalice nebo samostatná kandidatura. Na řadě tedy byli lidovci, kteří se rozhodli pro koalici (i když ne všichni se pro koalici vyjádřili). Nyní po prvních průzkumech se celostatní výbor lidovců odhodlal k zrušení koalice a navrhli, aby vše zůstalo stejné akorát se změní forma kandidatury, tedy KDU-ČSL s podporou STAN. Nyní nastává stejná situace jako na začátku, ale s tím, že nyní jsou oba politické subjekty pod mediálním tlakem. Právě média odstartovaly vlnu, která koalici uvedla do rozpaků. Ano, koalice určitě mohla lépe začít. Např. představovat program po částech se může jevit jako dobrý, avšak pravděpodobně neúčinný způsob jak přilákat voliče. Přišly první průzkumy a dobře rozjetý projekt se začal hroutit. Je však správné reagovat na základě prvních
„volebních“ průzkumů?
Na začátku, když se poprvé začalo spekulovat o možné koalici, byl jsem proti, říkal jsem si, proč vstupovat do koalice když někdo může jednoduše být na kandidátní listině jiného politického subjetku. Ve výsledku je to úplně stejné, akorát s menším rizikem, samozřejmostí je vyjednat si dobré podmínky. Když byla podepsána koaliční dohoda, nesouhlasil jsem, přesto však bych jako lidovec pro ni dal na sjezdu „ano“. Když si člověk zváží všechna pro a proti, tak mu vyjde, že ta pozitiva převažují a jediné proti je v tomto případě 10% hranice. Říkal jsem si: „To přeskočíme, potenciál na to uspět bezpochyby máme.“ Avšak mediální štvanice a stranické nejednota uvnitř obou stran tento projekt pozastavila. Celé vedení obou stran chválím za odvahu přijmout tato rozhodnutí a já doufám, že v případě nějakého budoucího vládního angažmá se KDU-ČSL nebo STAN podaří nepřijatelnou volební klauzuli upravit. 
Jak vnímate tuto situaci vy? Hodnotíte postup obou subjektů pozitivně, nebo spíše negativně? Napište níže, do komentářů.
Tomáš MichalkoAutor je studentem střední školy.